Duch

17. března 2014 v 20:06 | asanita |  Jednorázové
Právě jsem se já Nataša a moje sestra Kačka ocitli ve velké kamenné, oválné místnosti. Nesly jsme pytel plný svíček, zápalky, baterku a velkou, tlustou knihu. A proč jsme teď o půlnoci za úplňku vlastně tady? Je to jasné. Jdeme vyvolávat duchy.


Rozestavěly jsme svíčky dokolečka a zapálily jsme je. "Jaký je další bod Kačko?" "Vydrž, mrknu se. Vida tady to je, přečti si to." Došla jsem ke knížce a přečetla jsem si další bod. "Jdeme na to Kačko?" "Jdeme." Sedli jsme si kolem svíček, chytly jsme se za ruce a řekly jsme zaklínadlo: "Volám Tě, volám duchu mrtvý. Zjev se nám ať jsi kde si." Zavřeli jsme oči, ale nic se nedělo. Chvíli jsme čekaly, ale pořád nic. "Tak sakra zjev se!" Zavolala jsem. Najednou začala být v místnosti hrozná zima a průvan. Pak svíčky zhasly. V místnosti byla úplná tma a v žaludku se mi objevil takový ten zvláštní pocit, který vám říká něco tady nehraje. A nehrálo. Zase se rozsvítily svíčky Kačka celá zbledla a oči jí změnily barvu z hnědé na rudě červenou. Začala se tak nějak divně svíjet jakoby to už nebyla ona, ale někdo jiný. Bylo mi jasné, co se děje. Duch jí posedl. Začal přes Kačku mluvit hlasem, který známe z hororů, a povídal: "Fuj, to je, ale hnusné tělo, vůbec v něm není pohodlí. Nevadí, brzy získám dostatek síly na to, abych se mohl vrátit do své pravé podoby, a tomuto tělu můžu říct pá pá." Došlo mi, co to znamená. Moje sestra zemře. Začala jsem brečet a řvát: "Pusť jí, co tím získáš!" "Tebe by zajímalo, co tím získám tak fajn, vy lidé si uvědomujete své chyby pozdě myslíte si, že jste páni celého světa a nás duchů si nevážíte, myslíte pořád jenom na sebe a duchy zneucťujete, v klidu si nás vyvoláváte a nemyslíte na následky. My duchové žijeme ve věčném strachu a opovržení a vy si mezitím o nás píšete animované filmy." "Vždyť mi o vás žádné filmy nepíšeme." "Že ne. A co takhle Casper. Film, u kterého nás duchy zneucťujete a děláte z nás strašidla a nejhorší tvory na planetě. Za to všechny lidi pozabíjíme a nastane tu slavná éra duchů. Ty jsi mě vyvolala. Děkuji ti za to moc. Máš jedinečnou možnost vládnout s námi, staneš se jednou z nás." "To nikdy. Nikdy tu s vámi nebudu." "Tak to tě tedy čeká ten samý osud, jako tvé dvounohé přátele. Na tvou smrt se těším, abych si jí vychutnal, tak si vezmu své tělo." Po těchto slovech duch vyletěl z těla Kačky, která spadla bezduše k zemi, a vtělil se do své pravé podoby. Netušila jsem, že by duch mohl vypadat i takhle. Vypadal, jako normální člověk až na to, že byl hodně bledý s červenýma očima. Teprve teď jsem si uvědomila, co se před chvílí stalo. Moje sestra je mrtvá. "Né, proč jsi to udělal. Má sestra! Má sestra!" "Moc nebreč, protože ji za chvíli zase uvidíš, ale ve svém posmrtném životě. Teď jsi na řadě ty!" Duch se ke mně blížil s dýkou a najednou se mi tou dýkou zabodl do srdce. Byla to strašná bolest. Vyloženě jsem cítila, jak krvácím. Řvala jsem, bylo mi strašně. Rozmazaně jsem viděla ducha, který se smál a řval: "Celý svět bude patřit nám duchům. Hahahahahahaha!!!!!!!!!"

"Natašo, Natašo, vzbuď se, není ti nic?"
"Kačko, ty žiješ?"
"Samozřejmě, že žiju, ale u tebe to vypadalo, že ne. Řvala jsi jak pominutá, bála jsem se, jestli ti něco není."
"Ne není, jsem v pořádku."
"Určitě?"
"Určitě."
"To je dobře, půjdeme tedy vyvolávat ty duchy, jak jsme chtěly?"
"Ne, díky tomu snu jsem si uvědomila, že není správné vyvolávat duchy, mohlo by to mít totiž fatální následky."
"No dobře, když myslíš."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na duchy?

Ano
Ne

Komentáře

1 Zdena Zdena | 17. března 2014 v 20:11 | Reagovat

Je to moc zajímavé
Já tedy duchy nechám určitě na pokoji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama