Poutník

13. června 2014 v 19:21 | asanita |  Verše
Před přečtením této básně byste měli vědět, že jsem od desíti let žádnou báseň nenapsala. Dříve jsem psala spíše dětské básně (Babička, Kočka, Hezké odpoledne atd.), nyní jsem trochu změnila styl (uvidíte sami). Ještě bych Vám ráda řekla, jak tato báseň vznikla a jak se mé dlouhé básnické ticho prolomilo. Prolézala jsem různé blogy a na jednom jsem si všimla ikonky klubu snílků. Ze zvědavosti jsem ikonku rozklikla a v klubu se mi zalíbilo. Zkoumala jsem různé rubriky a tam jsem objevila projekt Imaginarius, ve kterém jsou zajímavé obrázky a hudba pro inspiraci. Pustila jsem si píseň k iluzi sté dvacáté sedmé (najdete ji pod tímto úvodem) a stalo se to, slova se mi sama ozývala v hlavě a vznikla z nich tato báseň. (Že bych se k snílkům přidala? Hmmmm.)



Trmácím se dál a dál,
díky tobě jsem tam stál.
Počítám doby bez tebe,
trmácím se kvůli tobě na tomto světě.
Má víra v naše shledání mizí,
avšak myšlenka na tebe
je mi cennější než zlato ryzí.
Jsem jen poutník nic víc,
neznamenám pro tebe nic.
Mám věčně hlavu v oblacích
a představuji si,
jak se dívám do tvých modrých očí.
Tvé vlasy přehodím na záda,
uvědomíš si, že mě máš pořád ráda.
Už nebudu jen strašit po noci,
budu Tě mít v náruči.

Tak co na ni říkáte?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama