Rezistence

15. září 2014 v 17:15 | asanita |  Knihy
Autor: Veronica Rothová
Nakladatelství: Coo Boo
Počet stran: 351
Počet kapitol: 47


Tobias a Tris jsou zpátky a s nimi je tu další dobrodružství. No, máte se na co těšit. Po útěku ze základny Neohrožených se Tobias a Tris uchýlí na základnu Mírumilovných. Na chvíli tam najdou úkryt. V jejich vztahu to, ale začne skřípat. Tris Tobiasovi věčně lže a kvůli tomu se hádají. Nic není takové, jaké bývalo. Na základně Upřímných se pod sérem pravdy jeden o druhém dozví, jaké lži před sebou skrývali. Dokážou si potom všem odpustit? Tris je na tom navíc dost zle. Po smrti Willa a jejích rodičů ji provázejí noční můry a strach z držení revolveru. Do toho všeho celou situaci znepříjemňuje Jeanine, která chce získat vládu a vyvinout simulaci, které by podlehli i Divergentní. Tris se pokusí Jeanine zastavit, Tobias s jejím jednáním, ale nesouhlasí, protože jí nechce ztratit. Nepřehání to Tris s tou lehkovážností trochu? To si neuvědomuje, jak moc riskuje život?
Vše dovrší tím, že dobrovolně odejde na základnu Sečtělích, proto, aby zachránila ostatní Divergentní. Jeanin tam na ní chce otestovat séra a potom jí popravit. Uvědomí si tam konečně cenu života?


Autorka rozhodně dokázala překvapit. Vše se stalo zajímavější i díky Trisinu lehkovážnému jednání. Na jednu stranu s ní souhlasím. Na druhou stranu, ale souhlasím s Tobiasem, protože to Tris už opravdu přeháněla. Na její obhajobu, ale musím dodat, že to, neměla jednoduché. Zradil ji bratr, její blízcí umírali… prostě toho na ní bylo moc.

Ve druhém díle se dozvíte víc o frakcích Upřímnost a Mírumilovnost. Dokonce zjistíte i novinky o odpadlících, o kterých toho v prvním díle moc nezaznělo. Také se dozvídáte řešení neobjasněných situací v prvním díle, což je často dost zajímavé.

Druhý díl je sice o trochu horší, než díl první, ale pokud se Vám první díl líbil, tak směle doporučuji.

Ukázka:
Záblesky světla jsou prvním znamením, že se blížíme k centrále Mírumilovných. Ze světélkujících bodů se stávají světelné čtverce, které se mění v rozsvícená okna, a ta ve shluk několika budov ze dřeva a skla.
Nejdřív ale musíme projít sadem. Pod nohama ucítím měkkou půdu. Větve nad mou hlavou se proplétají do zeleného podloubí. Mezi listy visí tmavé, zralé plody, které jako by se měly každým okamžikem utrhnout pod vlastní tíhou. Ucítím sladce čpavou vůni hnijících jablek, která se mísí s vůní mokré hlíny.

Hodnocení:


Zdroje obrázků: TADY a TADY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama