Prosinec 2014

Úsvit

24. prosince 2014 v 13:23 | asanita |  Jednorázové
Tuto povídku jsem napsala už dávno. Dlouho jsem ale uvažovala nad tím, jestli ji zveřejním, nějak jsem se k rozhodnutí ale nedokopala, a tak povídka ležela v rozepsaných. Teď (když jsou ty Vánoce) ji ale zveřejňuji, protože se v povídce stane jeden menší zázrak a na Vánoce se přece zázraky dějí...

23.12.2014 Jako první narozeniny blogu

23. prosince 2014 v 18:25 | asanita |  Deník

Měsíc za měsícem ubíhá a najednou jsou tu první narozeniny blogu. Co všechno se ale s blogem po jeho založení dělo? A jakou měl blog návštěvnost? Na to všechno se můžete podívat právě teď!

Já pisálek/2

14. prosince 2014 v 12:46 | asanita |  Já pisálek

Ano vím, že jste na pokračování projektu museli čekat hodně dlouho, takže to nebudu moc protahovat a raději rovnou přejdu k odpovědím.

Až za hranici-Kapitola druhá Zachránce

6. prosince 2014 v 12:52 | asanita |  Až za hranici

Nevím co mám dělat. Ale ty oči, tak pronikavé, tak rudé. Nech toho, přikázala jsem si, musíš přemýšlet. Možná, že to není žádná obluda nebo něco podobného, třeba si mě zdejší obyvatelé chtějí jen vyzkoušet. No jistě, je to tak jasné, chtějí si ze mě jen udělat legraci, aby se ujistili, že do jejich drsného království opravdu patřím. Té myšlenky se snažím držet, už vím, že mi žádné potencionální nebezpečí nehrozí, pro jistotu si ale nedaleko beru ze země ostrý klacek. Kdo ví, co nebo kdo tam na mě vůbec čeká. S tím klackem v ruce musím působit asi dost směšně, malá, hubená, hnědovlasá holka s sebou do zlatem sázeného chrámu nese klacek ve sladkém domnění, že jí to pomůže ubránit se. Jak naivní. Už jsem skoro tam a oči na mě pořád zírají, stoupám si na první schod, vzápětí druhý, třetí a už jsem u dveří. Chytám kliku z mosazi a zatáhnu za ni. Už není cesty zpět, pomyslím si. Hluboký nádech a ještě jeden, oči otevřít dokořán a teď udělat krok, ještě jeden a teď se zastavit.