Jak se den změnil ve věčnost

6. června 2015 v 21:36 | asanita |  Verše
Jsem tu (dnes již podruhé) s mým v pořadí již třetím haiku tentokrát na téma týdne. Původně jsem neměla v plánu na toto téma nic psát, ale když už jsem začala s tímto žánrem experimentovat, tak by byla škoda něco nezkusit. Doufám, že na Vás haiku nebude působit tak depresivně jako na mě, pokud ale ano, tak Vás můžu uklidnit - původní záměr to nebyl. Teď už ale k hlavnímu jádru článku.



Můžeš to vůbec?
Bořit mou naivitu
s mým vědomím?

Padal hloub a hloub -
ztrácení osobnosti.
Kdo by mě chytil?

Nebeská červeň
vtahuje mě do sebe,
pohlcuje mě.

Temné ulice
stále pokračující
beznávratný bod.

Všechna sklíčenost
jakoby narůstala
při pohledu tvém.

Smutek odchází
nudná nostalgie,
mění se ve zlost.

Bude to dobré,
snaží se mě přesvědčit.
Já ale vím že ne.

Vzpomínky blednou
závan otupělosti
ve výrazu mém.

Nic není co dřív
snažení a přísliby -
nový začátek.

To je tedy pro dnešek všechno. Zítra se můžete těšit na další haiku tentokrát s názvem "Kolem světa".

Líbilo se Vám haiku? Co si myslíte, že bylo jeho záměrem?

Pište do komentářů.

Tento článek je přiřazen k tématu týdne "Jeden den v cizím těle"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | Web | 7. června 2015 v 13:16 | Reagovat

Je to krásně napsaný :)

2 i r i s i r i s | Web | 11. června 2015 v 15:28 | Reagovat

Krásné haiku! Má skvělou atmosféru. :-) Nejvíc se mi líbí to o nebeské červeni.

3 asanita asanita | Web | 13. června 2015 v 14:46 | Reagovat

[1]: Děkuji.
[2]: Tobě Iris také děkuji, Tvůj blog už delší dobu sleduji. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama