Nevinnost

20. prosince 2015 v 15:06 | asanita |  Jednorázové
Povídka s názvem nevinnost.




Probudí se a po dlouhé době cítí, že je všechno v pořádku, i když v hloubi duše ví, že to tak není. Není fér si to teď myslet, ale přesto ví, že to tak je. To, co jí před chvílí dali sice zmírňuje její bolest (také aby ne, když je teď v těžké agónii) ale možná by bylo lepší, kdyby si uvědomila, pravou podstatu celé této věci - aby zasáhla. Ne tady jen tak bezvládně ležela. Ví, že je takhle vše lepší, je to ten nejlepší pocit, který za poslední dobu cítila. Tento okamžik je dokonalý. Přesto, ale stále cítí, že nevědomost a předstíraná nevinnost je v této chvíli tou nejhorší urážkou, kterou jí mohli podstrčit. Vyplatí se snad prožívat své poslední chvíle v téhle zatracené, studené cele a ještě k tomu v naprosté agónii? I když jí otupíte všechny smysly a nebude vnímat bolest a strach, tak si stejně bude uvědomovat, co jste jí udělali! Co si od toho slibujete? Chcete snad aby ještě před soudem zešílela? Chcete aby prosila o milost nebo snad, aby se přiznala ke všem zločinům, z nichž jste ji neprávem obvinili? Ona nic neudělala! Jak to má ale dokázat, když to nikoho nezajímá! Nenechali jste jí rozloučit se s rodinou ani si vzít některé věci, na kterých jí záleží (nebo alespoň záleželo). Na tom teď už ale nesejde. Jak Vám má dokázat, že jsem nevinná? Jak se může ukázat spravedlnost? K čemu jí teď bude nevinnost a trocha cti, proti všemu ostatnímu? Ano, říká se, že dobro vítězí nad zlem ale ne vždy je tomu tak. Jako například teď.

"Lyanno? Čas nadešel," pronesl dozorce. Jaká to byla věčnost, kdy Lyannu někdo oslovil jménem.
"A co soud?" odpověděla se zbytky odhodlání ve hlase.
" Co byste chtěla soudit na tak ohavných činech, jaké jste spáchala?" řekl a tvrdě jí chytl za paži.
"Já ale nic neudělala!" vykřikla dívka rozhořčeně a vysmýkla se z jeho sevření.
"To stačí Lyanno, popravčí čeká," pronesl neutrálně a znovu jí ještě pevněji chytl za paži.
"Alespoň zemřu se ctí," řekla a zvedla hlavu k nebi.

Byla to ta poslední věta, kterou ve svém životě řekla.

Tak to je vše. Snad to nebylo zas tolik zmatené a už teď můžete dumat nad skrytým významem této krátké povídky. Jak se Vám líbila? Jak souvisí s Vánocemi? Schválně, kdo z Vás na to přijde. :-D

Zdroj obrázku: TADY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hazel Hazel | 15. července 2016 v 18:21 | Reagovat

Moc krásně (i když smutně) napsané! :-(

2 asanita asanita | Web | 25. srpna 2016 v 12:58 | Reagovat

[1]: Děkuji Ti za názor. Vím, že povídka byla dost smutná, měla jsem takovou pesimističtější náladu, no. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama