Jednorázové

Svět kolem nás

8. května 2016 v 17:54 | asanita

Rozhodla jsem se po dlouhé době přidat na blog nový článek a to na téma týdne, které zní "Svět, který nás obklopuje". Já jsem ale název článku zkrátila jen na "Svět kolem nás," protože mi to přijde kratší a více se hodící k článku jako takovému. A cože se v něm vlastně ukrývá? Článek se skládá z šesti nijak na sebe nenavazujících drabble (ano, všechny mají přesně 100 slov), která jsou psána na téma různých pocitů dennodenně nás obklopujících. První tři drabble jsou na počest "negativních" pocitů a další tři zase na "pozitivní" pocity, takže se to celé krásně vyváží.

Nevinnost

20. prosince 2015 v 15:06 | asanita
Povídka s názvem nevinnost.

Postavit se strachu čelem

22. února 2015 v 14:27 | asanita
Bože to už je tolik? Rychle se oblékám, ještě jednou kontroluji jestli mám všechno, nasazuji batoh a dovoluji si ještě jeden krátký pohled na hodinky. Už teď jdu pozdě, musím si pohnout, pomyslím si. V další chvíli vybíhám z domu směr rozhledna.

Úsvit

24. prosince 2014 v 13:23 | asanita
Tuto povídku jsem napsala už dávno. Dlouho jsem ale uvažovala nad tím, jestli ji zveřejním, nějak jsem se k rozhodnutí ale nedokopala, a tak povídka ležela v rozepsaných. Teď (když jsou ty Vánoce) ji ale zveřejňuji, protože se v povídce stane jeden menší zázrak a na Vánoce se přece zázraky dějí...

Zlo a dobro

28. července 2014 v 18:21 | asanita
V Kvikálkově byl krásný letní den a Harry Potter se procházel kolem domu tety Petúnie a strýce Vernona. Najednou se před ním zjevila typická česká dívka s pofidérními znalostmi angličtiny.

Životní příběh knihy

3. května 2014 v 11:14 | asanita
Ahoj, jsem kniha. Obyčejná, stará (pro některé z Vás možná i nudná) kniha. Myslíte si, že Vám o sobě nemám co říct? Že bude můj životní příběh nudný, a že se o něj ani nemá cenu zajímat? Ano, nemusíte se o můj příběh zajímat. Klidně tento článek můžete přeskočit a dělat jako byste tento úvod nečetli, ale ujišťuji Vás, že můj příběh je plný emocí, touhy i strachu z toho, že ztratím to, co mám a o co jsem tak dlouho usilovala. Věřte mi, že si tímto příběhem projde každá kniha, a že nemáte ani potuchy o tom, co my knihy zažíváme. Tak a teď jdeme na to. První životní příběh knihy začíná právě teď.

Duch

17. března 2014 v 20:06 | asanita
Právě jsem se já Nataša a moje sestra Kačka ocitli ve velké kamenné, oválné místnosti. Nesly jsme pytel plný svíček, zápalky, baterku a velkou, tlustou knihu. A proč jsme teď o půlnoci za úplňku vlastně tady? Je to jasné. Jdeme vyvolávat duchy.

Ohlušující ticho

14. března 2014 v 17:58 | asanita
Jsem osamělý. Jsem sám. Jsou to už celé tři roky, co naše výletní loď ve velké bouři ztroskotala. Nikdo to nepřežil. Kromě mě.
 
 

Reklama